Vyšlo 13. října 2010
Politik nemůže dospat, voliči se blíží den, kdy jednou
za čtyři roky bývá ve své obci pánem.
Den volby! Ta slova jsou mně již několik let blízká. Vždyť díky volbám fotbalovým a různým machinacím
jsem před nimi v roce 2005 během pěti dnů stihl napsat útlou knihu se stejným názvem.
A protože se budoucím fotbalovým „mocným“ nelíbila,
nesl jsem následky celou následující volební čtyřletku…
Prošel jsem ve fotbale opakovaně tím kláním, kdy
příjemné heslo bez obsahu je víc než program, líbivé řeči víc než činy a
retušovaná tvář přemůže i chytrou hlavu.
U voleb jde o jedno jediné. Bez ohledu na jejich
charakter – komunální, parlamentní či fotbalový. Rozhodnutí voliče předá na
čtyři roky moc do nějakých rukou.
Proto je volba pro každého občana důležitá a účast ve
volbě by měla být samozřejmostí.
Jak se dá ovšem zajistit to nejpodstatnější – tedy
předání správy věcí veřejných do rukou těch nejlepších, pravých a vyvolených?
Odpověď je velmi jednoduchá. Zajímat se, vědět, vidět,
přemýšlet a předvídat.
Opakovaně ve svých komentářích upozorňuji na roli
politiků, zejména komunálních, ve sportu. Budování dobré adresy, rozumná rozhodnutí o investicích a dalších výdajích obcí, to vše musí zvolení
realizovat.
Já tím rozumím v podpoře sportu například odstranění
absurdního placení školních tělocvičen pro činnost mládežnických sportovních oddílů.
Pro voliče proto nestačí zakroužkovat volební stranu,
musí znát konkrétní osoby, názory kandidátů a musí dohlížet i na plnění volebních
slibů. Samozřejmě v menších celcích to má občan o mnoho jednodušší. Každý zná
každého a práce kandidátů je viditelná.
Velmi potěšujícím zjištěním poslední doby je pro mě
nárůst iniciativy nezávislých kandidátů v malých obcích.
Z malé obce pocházím a v malé obci také sportuji, znám
proto konkrétní příklady. O dobré spolupráci sportovců v obcích svědčí krásné
sportoviště ve vesnicích našeho okresu.
Srdce vám zaplesá a pochopíte, že se sama nevytvořila.
V partě se dělají kandidátky i programy a mnohde si sportovci uměli zajistit i
majoritu v zastupitelstvech obcí. Klobouk dolů za tu práci, je to správná cesta
být strůjcem vlastního štěstí.
I velké město jako Olomouc musí být, vzhledem ke své
celkové atraktivitě, velmi dobrou adresou pro sport. Podpora zejména sportování
mládeže, musí dostat viditelnou a jasnou koncepci a garantované finance.
Co takhle rozhodnout, budoucí mocný zastupiteli tohoto
krásného města, že z rozpočtu města přijde každoročně 1% jasně definovatelných
a průhledně rozdělených finančních prostředků na mládežnický sport?
Nehonorovaný výbor z poslanců a zástupců sportovních
klubů by určitě uměl pohlídat spravedlivé rozdělování.
Některé země Evropy (které ví, jak dlouho a pracně se
budují koncepce, přinášející úspěch až za desetiletí třeba i ve vrcholovém
sportu) to již vyřešily. Mám na mysli třeba fotbal a hokej ve Švýcarsku nebo
basketbal ve Španělsku.
Dobré příklady lze získat i z našich měst. Například
Frýdek-Místek dává každoročně díky iniciativě angažovaného poslance (aktivního
trenéra házené) příspěvek 8 milionů korun na sportování mládeže ve fotbale,
hokeji, basketbalu, házené a volejbalu. Na počátku stojí vždy iniciativa a
zápal, potom následuje rozhodnutí.
Příště budou za vás rozhodovat vítězové pátečních a
sobotních voleb. A proto závěrem: Máte ještě dva dny na čtení programů a
kandidátek, ale hlavně nesmíte u urny chybět.
Vždyť přichází Den volby a ty, voliči, budeš zase
chviličku pánem. I za ten pocit ta procházka stojí…
Postřeh týdne
Na tu dobu se nedá zapomenout. Sigma proti Realu
Madrid, Juventusu, Fenerbahce… Doba, co zrodila fotbalové hvězdy i v Olomouci.
Pavel Hapal dostal po neskutečných gólech v Hamburku
nabídku snů do Bundesligy. Jeho kamarád a sportovní rival Radek Látal musel na
svoji šanci ještě rok čekat. Po roce přispěchalo s nabídkou německé Schalke 04,
se kterým dokonce vyhrál pohár UEFA.
A doba šla dál. Z obou se stali rivalové trenérští. Na
chvilku se potkali v Baníku, ale potom se jejich cesty rozešly. A zdálo se, že
Pavel je o krok vpředu. Vždyť to není tak dávno, co zavřel s Žilinou dveře
Spartě do bájné Ligy mistrů.
A ejhle, kde se vzal, tu se vzal – celoživotní rival –
Radek Látal. V neděli přibouchl stejné dveře té samé legendární Spartě,
tentokrát v cestě do poháru českého – Ondrášovka Cupu. A že to byla v rána!!
Pepi Chovanec řádil jak řeka při povodních a hrozil
pokutami. Vždytˇ sestava Sparty proti „Radkovu“ Sokolovu byla snad ještě
silnější než ta oslabená proti Žilině.
Ukazuje se, že olomoucká škola neplodí jen fotbalové
hráče, ale i trenéry. Je jich v republice v ligových týmech u družstev
dospělých a mládeže, kam se podíváš.
Radku, gratuluji. Vždyť trenéra dělá nejen hra, ale i
výsledky a sportovní skalpy. A ten, co ti visí od soboty u pasu, je moc cenný!
Jiří Kubíček
Autor byl dlouholetým fotbalovým funkcionářem