Vyšlo 20. října 2010
Jedničkou klubového fotbalu je v současnosti pro
většinu fanoušků anglická Premier League. I sto třicet fanoušků Sigmy mělo možnost před rokem při cestě na Evropskou ligu zažít její atmosféru v
Liverpoolu, kde fotbal rozdělil město na modré (Everton) a červené (FC
Liverpool).
V neděli se oba rivalové utkali v prestižním derby.
Přemožitelé Sigmy tentokrát porazili své o chlup slavnější soky 2:0.
FC Liverpool je totiž na sestup a na dně. Jak
neuvěřitelná skutečnost pro účastníky zájezdu z Olomouce, kteří viděli před
rokem sílu „Reds“, která převálcovala Stoke City 4:0. Neuvěřitelná změna.
I to je fotbal. Je krutý a nesmlouvavý. Tvrdě trestá
chyby hráčů, trenérů, funkcionářů i majitelů.
V souvislosti s Liverpoolem se otevřela diskuse okolo
zadlužení evropských velkoklubů. Fotbal a peníze, to k sobě už nějaký čas neoddělitelně patří.
Dluhy Reds se vyšplhaly až téměř k 240 milionům liber.
Pomoci mohl prodej klubu. Zájem měla americká společnost NESV. Dosavadní majitelé Hicks a Gillett ale
váhali. Chtěli po NESV 600 milionů.
Zasáhlo tedy představenstvo klubu a schválilo prodej,
byť „jen“ za 300 milionů.
Datum splacení dluhu se neúprosně blížilo a pokud by
platba neproběhla, mohla být nad klenotem historie světového fotbalu vyhlášena
nucená správa.
Zároveň by týmu hrozil odpočet devíti bodů v tabulce
Premier League. Podobným způsobem v minulé sezoně zkrachoval Portsmouth.
Hicks s Gillettem ještě zkusili protiofenzivu, ale
poslední slovo v celém obchodu sehrála Royal Bank of Scotland, hlavní věřitel Liverpoolu, a soud. Rychlost
práce anglické justice je pro českého občana nepředstavitelná!
A teď k jádru pudla. Podle anglického tisku jsou dluhy
Manchesteru United výrazně vyšší než ty liverpoolské. Aby si fotbalový fanoušek
mužstev z teplejších krajin nemyslel, že „u nich doma“ je vše o. k., vyšel v pondělí článek s titulkem:
„Fotbalová Barcelona má dluhy a bude šetřit.“
Katalánský klub má závazky přesahující 400 milionů eur
a z paměti příznivců ještě nevymizelo „specifické“ oddlužení Realu Madrid
odprodejem klubových pozemků hlavnímu španělskému městu.
I na tak skvělý produkt, jakým jsou přední evropské
týmy, doléhá všeobecná ekonomická krize – a v souvislosti s tím se obnažují i
problémy, do kterých tyto kluby zatáhli jejich vlastníci. A k tomu všemu
vyjádření předsedy UEFA Platiniho: „Tak zadlužené kluby koupí leda hlupák.“
UEFA se snaží na situaci reagovat a od roku 2012
zavádí pravidlo, že do svých soutěží vpustí jen klub s rozumnou ekonomickou
politikou:
„Naše filozofie spočívá v tom, že abyste se mohli
účastnit našich soutěží, nesmíte utrácet víc, než vyděláte,“ vysvětluje
Platini. Jen pro pořádek. Tato jistě správná myšlenka nepostihuje dlouhodobé
vklady nejbohatších vlastníků realizované např. cestou navýšení kapitálu nebo
dotacemi. (Chelsea, Manchester City).
Myslet si, že to celé se nás v Čechách netýká, by bylo
příliš bláhové. Peníze těch nejmocnějších evropských klubů, investované do
přestupů, postupně propadávají těm menším rovněž za přestupy.
Peníze budou chybět! A při poměrech, které jsou mezi
šestnácti českými prvoligovými kluby, kde téměř každý dluží každému, musí
odpovědné mrazit!
Jen tři kluby ze šestnácti mají totiž coby majoritního
vlastníka město nebo sdružení, to je spolkový kapitál. Mnozí vlastníci
„provozují“ fotbal pouze za účelem přímého zisku z prodejů hráčů a nebo z
důvodu strategické polohy klubů a budoucích záměrů s jejich pozemky.
Tak jak se český fotbal propadá žebříčkem výkonnosti
(dnes již ve čtvrté desítce), tak beznadějně začíná vypadat ekonomická situace
v klubech. (Olomoucká Sigma budiž díky dlouholeté obezřetné ekonomické
strategii a rozumným investicím do vlastního majetku výjimkou potvrzující
pravidlo…)
Nový ředitel Slavie (po půlroce ve funkci) naznačuje
veřejně, že klub na sebe sám vyhlásí insolvenci (dříve konkurz). A Sparta? Ta
žije jen díky tomu, že vlastník (Křetínský) si díky účasti na majetku v
kapitálové společnosti pořídil klub jako drahou hračku, kterou je potřeba
dotovat. „Milionoví srdcaři“, kteří by do fotbalu chtěli dávat své vlastní
peníze, už jaksi došli…
Závěrem snad ještě připojit dva titulky s českých
novin poslední doby: „V českém fotbale se nevydělává. Musí se nejprve zbavit
cirkusáků“ a „Finanční odborník: Fotbal v Česku? Hodně špatná investice“.
Nechtěl bych být licenčním manažerem českého
profesionálního fotbalu, který má garantovat pro UEFA a její soutěže pravdivost
údajů, stabilitu a ekonomickou perspektivnost klubů. A dnes ani tím vysněným
„profíkem“ či trenérem, který neví, zda dostane příští výplatu na živobytí
rodiny, splátky hypoték a leasingů, o investicích do budoucího života nemluvě.
A tak se pomalu vkrádá mezi zasvěcené otázka: Kdo tě
koupí, fotbale?
Postřeh týdne
Když jsem sledoval poslední utkání reprezentace a v ní
dnes naprosto nepostradatelného Romana Hubníka, přivedlo mě to k poznámce. Měl
jsem štěstí být u toho, když do Sigmy v dorosteneckém věku přišly dva klenoty.
Roman Hubník a Tomáš Hořava.
Nadání a předpoklady Romana i Tomáše byly mimořádné.
Oba shodně naskočili do ligy v osmnácti a okamžitě zaujali. Kdyby byli v
pražských „S“ už dávno by patřili do národního „áčka“. Místo nich tam tři roky defilují „manažerští koně“ určení k
prodeji.
Stačí je ukázat, zapsat do životopisu a „zkasírovat“.
Další růst je nepodstatný…
Tak jako si kdysi vybrali trenéři sedmnáctiletého
Rosického do mužstva a pracovali na jeho pozici, tak stejně měl někdo
rozhodnout o přípravě strategického hráče pro střed pole, zejména při Rosického
dlouhodobém zranění.
A tak jako dnes Hubník ukazuje, jak je pro obranu
nároďáku důležitý, tak i za čas všichni pochopí, jaká škoda se stala
přehlížením Hořavy…
Na Slovácku a v Teplicích byl mužem zápasu a výrazně
vyčníval. Nebo snad jsou všichni ti kamarádi manažerů slepí, když nevidí jeho
lehkost, techniku a cit pro hru.
Tyto kvality určují, že bývá zapisován jako první do
bloku pozorovatelů ze zahraničí! Ale neboj se, Tomáši, tvůj čas přijde. Napřed
však budeš muset ukázat stavitelům reprezentace, jak se hraje v Bundeslize.
Jiří Kubíček
Autor byl dlouholetým fotbalovým funkcionářem