Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 19. ledna
Staré přísloví praví: „Lepší je být králem v malém království než podkoním ve velkém.“ Je věcí každého fotbalového funkcionáře, na co se cítí, na co si věří. Fotbalová politika je shodná s tou obecnou. Před volbou parlamentní nebo komunální mají všichni plná ústa vzletných myšlenek a programů, bez ohledu na skutečné úmysly, a řídí se heslem „slibem nezarmoutíš“. Pochopitelně. Jen politický sebevrah by odkryl pravý úmysl – chci to nejlepší pro sebe a své
partajníky…
Fotbal má obrovskou personální členskou základnu v naší zemi – kolem pěti set tisíc členů. Tomuto číslu se ani vzdáleně nepřibližují ostatní sporty nebo politické strany. Snad jen zahrádkářů, kdyby se sdružili, by bylo víc… Fotbalové volby se konají – stejně jako parlamentní – jedenkrát za čtyři roky. Volí se do tří regionálních úrovní, republikové, krajské a okresní. Ač by se zdálo, že úroveň okresní nemusí být zajímavým tématem pro „velké kluby a funkcionáře“, opak je pravdou. Okresní fotbalové svazy, kterých je v ČMFS 76, vysílají na centrální valné hromady po jednom svém zástupci, zpravidla své předsedy. V celkovém počtu 202 delegátů to už je politická síla. Profesionální český fotbal má jen 32 hlasů. Při sjednoceném názoru zástupců z OFS se dá již mnohé dohodnout a přehlasovat. Navíc má okresní valná hromada jedno nezanedbatelné kouzlo. Scházejí se na ní po jednom zástupci z každého klubu v okrese. Na OFS v Olomouci tak mohou vedle sebe sedět zástupci ligové Sigmy i klubů z té nejnižší třídy.
Výkonný výbor OFS má tři hlavní úkoly.
Za prvé pro početnou fotbalovou obec zorganizovat a řídit okresní soutěže, aby i v nejmenší vísce měl fotbal pravidla a soudce. To znamená zajistit zejména komise sportovní, disciplinární, rozhodčích a delegátů. Dále pak pomáhat vychovávat mládež a trenéry.
Za druhé zajištění financí pro chod svazu, eventuálně pro kluby v soutěžích. Zvláště při současných problémech Sazky, která prostřednictvím ČSTV zajišťovala chod řídicích sekretariátů OFS, to bude stěžejní úkol pro novou okresní fotbalovou vládu.
Za třetí úkol politický. Provádět prozíravou a rozumnou politiku ve prospěch fotbalu na vyšších úrovních. Zejména na shromážděních v centrální úrovni bývala tato role mnohdy zpochybňována, a to především „velkými bossy“ a zástupci bohatých klubů. Ti viděli rozhodující sílu českého fotbalu pouze v bohatých a silných klubech, které ty malé ovlivní. Ale i oni již prohlédli. Zástupců profesionálních klubů je 32, výkonnostního fotbalu po divize 69, zástupců krajů a Prahy 25, ale zástupců okresů je 76!
Jakkoliv je základní povinností okresních výkonných výborů zajišťovat první dvě zmíněné oblasti, pak ta třetí je třešničkou na dortu pro většinu okresních „bafuňářů“. Ti, s vědomím své výsostné role, si postavení při volbách náležitě užívají. Ve světle ramp a pozornosti televizních kamer se okresní předsedové neocitají často. Co všechno mohou ovlivnit, jakým směrem „vyslat český fotbal“ a jakou mají sílu, ukazují příklady uplynulých valných hromad.
V roce 2005 se moravští zástupci v čele s okresními předsedy postavili třikrát proti Vlastimilu Košťálovi a znemožnili mu jeho vysněný post předsedy ČMFS. V prvním kole dubnové valné hromady 2005 pak došlo k situaci, kdy oba kandidáti na předsedu ČMFS Hašek a Košťál dostali v české komoře shodný počet 64 hlasů (velká valná hromada rozhoduje samostatně v české – tehdy 128 delegátů, a moravské – tehdy 74 delegátů). Jeden hlas tak rozhodl o tom, že se Hašek nestal předsedou fotbalu již v roce 2005 (v moravské komoře přesvědčivě vyhrál). Malá vzpomínka pak připomene ještě důležitější detail. Ve volební den ráno se udělalo špatně předsedovi OFS Mladá Boleslav (jednoznačně příznivec Haška) a ten narychlo poslal svého zástupce (příznivce Košťála)...
To, že fotbal je podobně „silově rozložen“ jako poslanecká sněmovna, ukazují i další příklady. Bývalý předseda Mokrý, ač první kandidát na předsedu svazu v historii fotbalu, obdržel v říjnové volbě 2005 v moravské komoře podporu pouze 38:36!
Obdobně těsně (o jeden hlas) uspěl v loňské červnové volbě do silné kontrolní a odvolací svazové komise (dále v tisku ORK ČMFS) zástupce Olomouckého kraje JUDr. Němeček, když proti němu stáli podporováni samotným předsedou Haškem a místopředsedou ČMFS Kučerou i soudci z Nejvyššího soudu JUDr. Šabata a JUDr. Pácal! Ani jeden z nich neuspěl, Šabata prohrál o jeden hlas!
Domnívám se, že je potřebné na moravské, krajské a okresní půdě připomenout funkcionářům fotbalu i jinde nevídanou spolupráci. Ve volbách do ORK v roce 2007 se tři moravští „novici do funkcí“, kandidáti z Haškova týmu (JUDr. Kňáva, JUDr. Krömer a JUDr. Pavlín), vzdali v předvečer voleb svých kandidatur ve prospěch zástupce Sigmy Olomouc Ing. Ficnera a Zlínského kraje Mgr. Dvořáka a ti pak byli bezproblémově zvoleni. Ještě větší shoda opanovala krajské fotbalové volby v roce 2009 v Olomouckém kraji, když se v den voleb vzdali kandidatur na předsedu pánové Kaláb a Trunda. Umožnili tak jednomyslnou volbu charakternímu Miroslavu Koutkovi. Díky postavení zástupců našeho kraje i jejich velmi dobrým návrhům do funkcí v rozhodujících orgánech ČMFS má dnes náš kraj v Praze nejsilnější zázemí v historii. Pánové JUDr. Kňáva a JUDr. Konečný v arbitrážní komisi, JUDr. Němeček v ORK ČMFS a JUDr. Brnčal v disciplinární komisi (za Károlyiho něco nepředstavitelného) dělají funkcionářskému sboru kraje i okresu dobrou reklamu.
Český fotbal se nenachází v jednoduché situaci a dění v Sazce nevěstí pro další rozvoj a financování sportu nic dobrého. Vyvedení fotbalu ze současné slepé uličky bude i uměním nejpočetnější skupiny delegátského sboru na příští valné hromadě ČMFS – zástupců okresů. Za ten olomoucký na ni pojede předseda, kterého zvolí čtvrteční valná hromada.
Proti sobě se tentokrát postaví zajímaví kandidáti. Stanislav Kaláb, současný předseda již ošlehaný fotbalovými větry a neohrožený zastánce společných moravských zájmů. Proti němu stojí funkcionářský novic – Zdeněk Šebestík – s puncem bývalého fotbalisty, který v Olomouci vešel do podvědomí jako dlouholetý ředitel olomoucké policie. Určitě to bude zajímavý duel. Přeji delegátům šťastnou ruku, a to nejen ve volbě předsedy, ale i celého devítičlenného týmu.
Delegátům za olomoucký okres na valnou hromadu ČMFS si pak po šestnáctileté zkušenosti ve fotbalové vládě dovolím připomenout historická slova Karla staršího ze Žerotína – velkého přítele J. A. Komenského a odhodlaného zastánce moravského zemského patriotismu (15. 9. 1564 – 9. 10. 1636). Pronesl je na historické půdě královského dvora: „Zdaliž oni nejsou, kteří nám svobod našich závidí? Zdaliž oni nejsou, kteří nás opanovati a sobě podmaniti obmýšlejí, aby sami hlavou a my ocasem království jejich zůstávali? Neboť jakkoli se pěkně stavějí, jakkoli lahodná slova od sebe dávají, jakkoli mocným a upřímným přátelstvím se zavazují, to nic není, já je znám a vím, že kdekoliv mohou a příčiny dostanou, všudy námi zadní kouty vymetají!“ (to hovořil o Češích…).
POSTŘEH TÝDNE
Praha tleská a Svatopluk se v hrobě obrací. Ani po staletích si neberou (nejen) moravští fotbaloví politici příklad z moudrého knížete proslulého poučkou o třech nezlomitelných prutech.
Naopak. Falší, nedodržením slova a podlostí se poté stávají třtinou ve větru politických poryvů nahrávajících k ovládnutí „moravských markrabstvích fotbalových“ daleko od Prahy.
Zažil jsem to na vlastní kůži po celou dobu svého šestnáctiletého mandátu na úrovni centrální a zažil to i Stanislav Kaláb, současný kandidát na předsedu OFS, v roce 2009 při volbách do krajského fotbalového svazu. Ač se na velkých valných hromadách neohroženě stavěl přesile, bok po boku myšlenkám silné Moravy, v samém lůnu „vlastního“ Olomouckého kraje byl ohrožován lidmi bez autority volené funkce s „pouhou“ hodností zaměstnanců sekretariátů. Ač měli za žold servis pro zvolené vykonávat, za svazové peníze pokoutnými metodami past na něj vymysleli, a to krátce před volbami. A nebýt dobrých tamtamů a kouřových signálů, ta past by sklapla… Ač je to smutné, stalo se to a podobné se opět děje i dnes. Pomluvy, jak vše bylo špatné a my jsme nejlepší… Papír snese vše a volič je křehká nádoba.
Dovedu pochopit osobní ambice kandidátů i vlastní představy. Ale jako ten, co čelil tlakům a nástrahám ve své funkci, volám: „Sjednoťte se a pokuste se domluvit na kandidátce společně a poté i na podpoře těch nejlepších v Praze. Morava slábne a dochází jí dech. Zkuste ji vzkřísit a postavit na nohy. Vaši nástupci vám budou vděčni.“
Jiří Kubíček
Autor textů je bývalým fotbalovým funkcionářem