Vyšlo 1.
prosince 2010
Jakoby zima, která před pár dny uhodila na zdejší kraj
a bělobou pokryla trávníky, vyslala lidem signál. Zpomalte, užijte si toho
adventního času plného procházek, koncertů a dlouhých večerů.
Hodnotit je třeba. Odhalit příčinu nezdarů i stavět na
poznatcích a pozitivech.
V textu písně Karla Kryla jsou tyto odkazy
nesmazatelně vytetovány jako barva do kůže: „...děkuji za bolest, jež naučí mě
se tázat…, děkuji za nezdar, jež naučí mě píli…, děkuji za slabost, jež pokoře
mě učí…“
I já bych chtěl prosinec využít k malým zastavením a
ohlednutím za třemi soutěžemi fotbalu. Ty se pomalu ukládají k zimnímu spánku.
Tou první je Liga mistrů. Útok a útočení aneb dát víc
gólů než soupeř! To bylo mottem letošního podzimu v prestižní soutěži. Statistiky
pěti dosud odehraných soutěžních kol to potvrzují.
Zatím bylo odehráno 80 zápasů, ve kterých padlo celkem
229 gólů, což činí průměr skoro tři branky na zápas.
Nejvíce gólů se zrodilo ve skupině A (Tottenham,
Inter, Brémy, Twente), která tak se svými 36 přesnými zásahy kraluje nad ostatními. Těchto 36 gólů
navíc doplňuje také slušná statistika v počtu 122 střel na branku, tj. 24,4
střely na zápas.
V závěsu za skupinou A se s 35 góly a 110 střelami
drží skupina E (Bayern, Řím, Basilej, Kluž). Naopak nejméně se v tomto směru
dařilo střelcům ze skupiny D (Barcelona, Kodaň, Kazaň, Panathinaikos), kde
zatím bylo dosaženo, s ohledem na ostatní skupiny, pouhých 19 střeleckých
branek.
Nejlepšími týmy v počtu vstřelených branek jsou
anglické celky Arsenal a Tottenham s 15 zásahy pronásledováni, díky 14 gólům v
síti soupeřů, dalším klubem mimo kontinent Chelsea a podceňovanou Valencií ze
Španělska.
Za opačný primát se určitě musejí stydět střelci
řeckého Panathinaikosu, tureckého Bursasporu a srbského Partizanu, kteří mají shodně pouze jediného zástupce v tabulce nejlepších.
Nejvíce branek padalo v rozmezí 75. až 90. minuty, a
to 46 (20 %). 41 (17,9 %) branek bylo dosaženo mezi 16. a 30. minutou. Za
zmínku stojí i celkem 16 (7 %) gólů vstřelených v nastavení!
Střeleckých hodů pro oko hladového diváka bylo letos celkem dost.
Ve čtyřech zápasech se nastřádalo celkem sedm kousků,
Žilina – Marseille 0:7, Valencia – Bursaspor 6:1, Inter – Tottenham 4:3,
Benfica – Lyon 4:3.
Ve třech zápasech bylo vstřeleno šest gólů a v šesti
utkáních se divák dočkal pěti branek.
Celkem bylo vysláno na branky všech brankářů 851
střel, což dělá průměrně skoro 11 střel na branku za zápas. K tomu je ještě
třeba připočítat i dalších 933 střel mimo tři tyče.
Nejčastějšími střelci na branku byli „baleťáci“ z
Madridu s celkovým počtem 49 střel. Nejvíce střel na branku v jednom zápase
divák napočítal v utkání Kluže s Bayernem 0:4, a to 23 střel.
Každé utkání Ligy mistrů se hraje průměrně 71 minut
čistého času a v pozičním držení míče dominuje tradičně Barcelona, která dokáže
udržet míč pod kontrolou neuvěřitelných 70 % čistého času. S odstupem za Barcou
je Bayern, který udává tempo hry 63 % čistého času.
Proč tolik čísel a co z nich vyplývá?
Všechna poukazují na to, co bylo možné vidět ve
vyprodaných arénách. Vyspělé kluby díky svým zkušeným trenérům navázaly na
aktuální moderní trendy ve fotbale a úspěšné prezentace fotbalu na nedávném
mistrovství světa v JAR.
Mám tím na mysli, jakým herním pojetím vyhrávali své
bitvy borci ze Španělska, Holandska a Německa. Úspěšné celky se prezentovaly
takticky vyspělými výkony založenými na útoku s míčem i bez míče.
Týmy předvedly nacvičené varianty vyčkávání, záměrně
provokovaly presink, tím přesouvaly soupeřovy hráče do určených prostor.
Výborně připravení hráči atakovali soupeře s míčem i
bez míče, tak pokračovali opět s přesunem do předem připraveného prostoru.
Potom konstruktivně odebírali míč a okamžitě následovala přechodová fáze ve
velkém počtu útočících hráčů.
Šlo o zažité automatismy nasměrované na odhalená slabá
místa soupeře. Trošku to připomíná útok vlčí smečky z
dokumentárních filmů o přírodě.
Ze standardních situací nejvíce vyniklo mnohem
častější využívání autových vhazování. Týmy ukazovaly secvičené signály vedoucí
k udržení míče nebo překvapivým kontrům.
Obecně lze tedy říci, že vítězí útok, skupinový či
detailní presink, konstruktivnost, méně faulů, rychlá přechodová fáze, křídelní
variace, posledních 15 minut a štěstí.
Na ústupu je snaha o zdržování, o obrannou činnost za
každou cenu, o ofsajdové pasti, o taktické fauly, o čekání na vlastní standardky
s hraním na výsledek 0:0!
Kdo se bude na konci radovat?
Bez prohry zatím plují Manchester United, FC
Barcelona, Chelsea a Real Madrid. Až další souboje však určí toho
nejpřipravenějšího k chorálu We Are the Champions.
Pondělní španělské galapředstavení (Barcelona –
Madrid) ukázalo, že vzájemný souboj může znamenat i pětigólový rozdíl!
Filozofie dát více gólů než soupeř je však stále ten správný šálek fotbalové
kávy!
Čeští trenéři tak mohli bezplatně on–line absolvovat
nadstavbu svých trenérských kurzů.
I ti nejlepší však těžko dostanou příležitost, díky
dlouhodobě klesající pozici českého fotbalu, ukázat své dovednosti v této
nejprestižnější soutěži s českým týmem.
Nechci být špatným prorokem, ale český fotbal bude
dostávat své mužstvo do jedné z osmi vyvolených skupin v nejbližší budoucnosti
jen velmi zřídka.
To, jak tento trend zastavit, by mělo být hlavním
tématem příštích valných hromad ČMFS. Jinak se na našem malém „hnojišti“
požereme ve snahách o uchopení relativní moci nad produktem, jež začíná být úsměvný už i pro stabilní
účastníky milionářské soutěže z Ukrajiny, Izraele, Rumunska, Dánska, Srbska a
letos i Slovenska!
POSTŘEH TÝDNE
Měla to být akční pohádka, která přitáhne v
pondělí večer k obrazovkám celý svět.
V hlavní roli hrály celebrity světového fotbalu FC
Barcelona a Real Madrid. Realita předčila očekávání.
Famózní divadlo moderního fotbalu s prvky geniality i
akčního thrilleru. A ten výsledek…!!!
Chudák Mourinho. Musela to být rána pro jeho ego po
těch 19 utkáních bez prohry…
Úžasná pohádka to byla! Mě však nejvíc upoutal Villa
(David).
Asi i proto, že tento klenot (3. prosince 1981 – vše
nejlepší, Pane hráči…) z města Langreo utkvěl v mém zápisníku již v roce 2004,
kdy jsem jako pozorovatel zamířil do Zaragozy, tehdejšího soupeře Sigmy v
poháru UEFA.
Seděl jsem tenkrát na utkání Zaragoza – Getafe a jeden
z funkcionářů mně řekl. Zapište si tu devítku (tehdy ji nosil – dnes má
sedmičku), jmenuje se David Villa.
Podal jsem „raport“ trenéru Uličnému, ale nebyla nám
ta zkušenost nic platná.
Sigma vedla sice v odvetě doma 2:0, ale pak začal David
úřadovat a druhým gólem poslal Sigmu do zapomnění…
Jeho záře nezůstala opomenuta a za 12 milionů eur
putoval do Valencie. V první sezoně vstřelil 25 gólů, po MS 2010 mu hodili laso
z „Barcy“…
Byl to v pondělí večer jeho koncert. Nejprve si pohrál
s obránci a nahrál na druhý gól. Pak se opakovaně a neskutečně zjevil za zády
obránců a dvěma góly zasadil Realu úder jak toreador býkovi v koridě…
Najít a vybrousit takový klenot je snem každého
manažera i klubu. Villův případ je o to obdivuhodnější, že při svých 175 cm se
dokázal jako útočník takto prosadit. Klobouk dolů.
Jiří Kubíček