V předsezonním rozhovoru pro MF
DNES sportovní ředitel olomouckých fotbalistů Jiří Kubíček prozradil, že pokud
letos tým znovu skončí ve spodní polovině ligové tabulky, nabídne v klubu svou
rezignaci a půjde vyučovat historii hudby na olomouckou konzervatoř.
Spousta
lidí tehdy jeho prohlášení považovala za bláznovství. Jak by přece mohla
Olomouc, která se dva roky strachovala o záchranu, tak poskočit bez drahých
posil a s trenérem Zdeňkem Psotkou, který dosud neměl žádné ligové zkušenosti?
Podzim
však dal Kubíčkovi za pravdu. Olomouc proháněla nejlepší ligové celky, v
polovině sezony jí patřila čtvrtá příčka, po závěrečném podzimním dějství
klesla o dvě místa.
Pane řediteli, na rovinu: počítal jste i s variantou, že by Sigma mohla
být v tuto chvíli tak vysoko?
Za těch pětadvacet let, co jsem bez přestání ve funkci, se mi sezony slévají
jedna se druhou, že je ani nedokážu oddělit. Není to otázka toho, jestli jsme
měli víc nebo míň štěstí, ale jestli jdeme správnou cestou. A o sázce na
vlastního trenéra a vlastní odchovance jsme byli od začátku přesvědčení nejen
já, ale celé vedení našeho klubu. Tím, že jsme dali Psotkovi s Kotůlkem
tříletou smlouvu, jsme vlastně na začátku řekli, že jim věříme a garantujeme
jim, že je nebudeme vyhazovat při prvním neúspěchu.
Jenže ten první neúspěch ani nepřišel, hned se dostavil úspěch.
No, ale kdybychom na začátek nevyhráli na Bohemce a prohráli třeba tři úvodní
zápasy, mohli jsme být po sedmi kolech v minusu a už by zase byla psychická deka. Přišel by tlak od veřejnosti a spousta nářků, proč
jsme jmenovali mladého trenéra. Přece měl přijít nějaký zkušený, opotřebovaný
trenér.My jsme trenérům věřili, aby si mužstvo připravili dlouhodobě, ale byla
otázka, jak dopadneme první sezonu.
A vy přezimujete na šestém místě.
Myslím si, že celé štěstí, proč to tak
dopadlo, bylo i díky rozhodnutí o Melinhovi. Ten byl z minulé sezony zničený,
otrávený a chtěl pryč. Dokonce padl i názor, ať mu ani nekupujeme letenku
zpátky do Česka. My jsme se s trenérem domluvili, že si ho vezme do přípravy a
za tři týdny se rozhodne. Když mě trenéři po prvním týdnu tvrdší přípravy
potkali, říkali: "Melinha neprodávej, fotbal ho zase baví, zvládneme to s
ním." Strategický okamžik toho, že jsme nastartovali sezonu o trošku líp,
než jsme si i sami mysleli, byl Melinho, jeho chuť zůstat a jak mistrně to s
ním Psotka zvládl. Přišel k němu mladý Hořava, začali jsme hrát na dva
konstruktivní záložníky a jediného defenzivního Kaščáka.
Co je hlavní devízou trenéra Zdeňka Psotky? Je to jeho lidský přístup k
hráčům?
To jste mě zaskočil. Víte, Brückner má
obrovsky silné ego, je to Napoleon a má metodu se svými třinácti. Máčala byl
neméně kvalitním trenérem, ale s trochu jinou metodou. Věděl o hráčích všechno
a dostal z nich maximum. Připravoval si mužstvo z většího kádru. Byl to trenér
na delší trať.
A trenér Psotka?
Zdena Psotka to všechno ví, navíc na
vysoké škole vystudoval psychologii. A taky je pěkný generál, že si do toho
nenechá kecat, a je svůj. Bez těch generálských a psychologických schopností
ani nejde dělat kolektivní sport, protože má v kabině dvacet osobností, z nichž
si každý hráč myslí, že je Pelé. V každém případě má k hráčům normální přístup,
protože něco jiného je jim lhát, dělat z nich blbce, a něco jiného je umět s
nimi normálně pokecat a vysvětlit si problém. A to podle mě umí Zdeněk velmi
dobře. Zároveň ale zvládne vyhodit hráče z tréninku, jak na podzim ukázal.
Přehodnotíte po nadmíru úspěšném podzimu cíle?
To ne. Řekli jsme, že chceme hrát nad osmé
místo, teď jsme na šestém. Plzeň vypadala, že by se tam mohla dotáhnout, Vrba
je dobrý trenér. Teplice to taky nevzdávají a Brno mění trenéra. Tři vlčáci za
námi budou pořád startovat. Na druhou stranu si myslíme, že nějaký Baník nebo
Liberec bychom mohli trošku poškubat. Je to otevřené.
K jakým změnám v kádru dojde?
K minimálním. Měli jsme v pondělí velkou poradu a pokračovat v ní ještě budeme ve čtvrtek.
Ujasnili jsme si dvaadvacet hráčů, kteří z klubu určitě neodejdou. Řekli jsme
si hráče, kteří odejít mohou. Někteří to mají přislíbené – Hudec s Hubníkem,
Melinho to má dokonce ve smlouvě, v případě splnění poměrně vysokého odstupné.
Jiní by měli odejít, aby pravidelně hráli. To se týká Nepožitka, Bodečka, Potyše,
Stroupka, Blahy, Javůrka, Volfa, Klesnila, Rojky, Jurkiče, Jindřiška, Pulkerta
a Kazára, který ale možná zůstane. Rýdel už je ve Zlíně.
A registrujete už o některého z vašich hráčů zvýšený zájem?
Ne. Registrujeme jen to, že každý týden se
propouští v českých firmách víc a víc lidí. Když se propouští ve
fabrikách, tak nemůže sponzor dávat peníze do fotbalu.
Vy byste rádi posílili které posty?
Eventuálně bychom řešili post útočníka v případě, že by odešel Hubník. Jinak
nic zásadního řešit nemíníme. Uzdraví se nám rychlý stoper Aleš Škerle. A do
útoku máme mladé Petra, Pospíšila a Doležala, ze kterých minimálně jeden v zimní přípravě vyskočí a už bude kvalitním hráčem.
Je teda dost možné, že příchody i odchody budou podobně minimální jako v
létě?
Určitě. I v létě byl největší pohyb z naší mládeže a v tom míníme pokračovat i dál.
A máte spadeno i na nějakou třešničku? Podobnou, jako byl Marek Heinz, o
jehož návrat jste se zajímali v létě, ale on dal nakonec přednost Brnu.
No, my jsme hlavně rádi, že třešničku Marek Heinz tady nemáme.
My jsme mu nabídku dát museli, ale fotbal v Česku se nehraje jenom za peníze,
musí tam být i srdce. Já jsem původně vyučený frézař a kdybych dělal dohromady
na noční i odpolední, tak si vydělám padesát tisíc, a to málokterý fotbalista
má. Jenže jak říkám, ve fotbalu v Česku musí být i to srdce.