Vyšlo 10.
listopadu 2010
Když jsem přemýšlel, jak po polovině vrcholné soutěže
našeho nejpopulárnějšího sportu napsat k odehranému komentář a viděl jsem téměř v
každém deníku hodnotící názory, čísla a srovnání, řekl jsem si: „Tohle již
četli, budeš nudit.“
Ono se toho v podstatě moc nezměnilo a to, že Plzeň tak ční, není jen důsledkem její
hry, ale i (ne)schopnosti protivníků a jakési zázračné vlny, která Plzeň nese.
Příčiny tohoto stavu však mnohdy leží hluboko. Pokusím se situaci analyzovat.
Koncepce. Jak odborně to slovo zní, tak mnohdy
amatérsky se s ním zachází. Trošku jsem si zavzpomínal na svých 25 let strávených v blízkosti prezidentů a rád bych poskytl
několik postřehů.
V den, kdy v roce 2005 mladý prezident Křetínský propustil ze Sparty hráče
Karla Poborského zaslanou SMS při cestě z tréninku a Sparta byla rázem „trhacím
kalendářem“ pro média, mě večer dnešní majitel klubu zavolal.
„Pane Kubíčku, co byste v této situaci dělal vy?,“
zněla otázka.
Odpověď byla jednoduchá.
„Nic. Tu sezónu bych odepsal. Když se vzepře s
otevřenou kritikou hráčská osobnost v kabině proti svému vedení, je zle.
Zapomeňte, přežijte ji ve zdraví a připravte novou, lepší…“
Sparta dopadla v té sezoně špatně, ligu vyhrál
Liberec. Tu následující 2006/2007 však už zase Sparta…
Po čtvrtém kole loňského jara jsem seděl s dnes
nezvěstným bývalým majitelem Plzně Ing. Křížem na schůzce v Praze a on mi
sdělil, že hodlá vyhodit trenéra Vrbu.
Ten nastoupil k mužstvu v 10. kole po trenérovi
Šilhavém, ale po prohrách v úvodu fotbalového jara 2010 se Slavií, Libercem,
Teplicemi a remízou doma s Příbramí začal ztrácet důvěru majitele.
Řekl jsem mu tehdy, že je blázen a lepšího trenéra už
v Čechách nenajde. Odpověděl: „Myslíš?“ Vrba zůstal a kde je dnes!
Sigma ví, jak je bez velkých sponzorů hluboko do
kapsy. Proto přijala koncepci – s vlastními hráči i s vlastními trenéry. Je to
nejlevnější řešení a opakovaně i nejeefektivnější.
Proto mě překvapilo, když jsem byl v napjaté klubové
atmosféře přizván po prohře v 11. kole s Jabloncem v loňské sezoně do kolektivu
„mocných“ (klub díky rozložení akcií rozhoduje kolektivně), abych i já zvedl
ruku k odvolání trenéra Psotky.
V tu dobu měl ještě dva roky do konce smlouvy. Byl
jsem proti a Psotka zůstal. A kde je dnes!
Majitel Baníku Tomáš Petera se při letošní mizérii
opakovaně veřejně zastal trenéra Miroslava Koubka. Když jsem s Tomášem Peterou
hovořil, pochválil jsem jeho přístup.
Vždyť přece nemohl zapomenout, že to mužstvo, které po
jarním kolapsu 2009, kdy získalo jen 5 bodů na jaře, přivedl trenér Koubek ve
stejném složení do pohárové Evropy.
Tomáš přece věděl, jak moc mu odchodem hráčů za téměř
60 milionů oslabil pro novou sezonu mužstvo. Ale s tím, že si veřejně o
trenérovi (velmi si Miroslava Koubka vážím) píšou na Facebooku „duté hráčské
hlavy“, s tím se opravdu nedá pohnout…
V koncepci je síla a nemělo by se po ní šlapat. Ten
příklad Plzně a Olomouce, dvou letos nejlépe střílejících mužstev, budiž
příkladem. Trenér je pro klub nejen stavitelem a architektem, ale měl by být i
učitelem a psychologem.
Proto je trenérovo selhání odborné a mnohdy i morální
tak tragickým zásahem do chodu klubu. Ve Slavii by o tom mohli letos napsat
skriptum.
Současné tabulkové postavení slavného klubu je
především důsledkem špatné přestupní politiky posledních dvou let při
nevyjasněných kompetencích a osobní zpupnosti a nekontrolovanosti.
Ano, trenéři mají výjimečné podmínky a možnost
ovlivnit dění, a i proto musí nést zodpovědnost za svá selhání.
Mužstvo se buduje dlouho a každý zásah do týmu je jako
operace v živém organismu. A týká-li se tento zásah silné
hráčské osobnosti, důsledky mohou být zásadní.
Hráčskou osobností podzimu byl jednoznačně Pavel
Horváth. To, že je vynikající fotbalista, všichni vědí, ale když po neslavném
odchodu ze Sparty našel novou roli a zejména motivaci, stal se opravdovým
strůjcem plzeňského úspěchu s klíčovou pozicí. Výmluvně o tom hovoří statistika
předfinálních, finálních a gólových akcí.
Opětovná paralela se nabízí se Sigmou. Mužstva nebyla
oslabena před sezonou, již delší dobu je jim vtisknut trenéry jasný herní
systém a byla i vhodně doplněna.
Zejména Vrbův výběr Bakoše, Rajtorala a Bystroně byl
pro klub výhrou. A kdyby se Rossi nepotýkal se zraněním a navrátilec do Sigmy
Kučera – osobnost v kabině i na hřišti – nezranil, je otázkou, kolik bodů by
Sigma navíc získala.
Na druhé straně se jeví sportovním pochybením odchod opor z Baníku. Tápání Slavie
například na postu brankáře, hovoří výmluvně o špatných rozhodnutích v klubu a
doslovných veletočích, ze kterých se musí např. Martinu Vaniakovi ještě dnes
točit hlava.
Hráč potřebuje svůj čas, klid a pohodu. Když mu tyto atributy dány nejsou, jeho
výkonnost kolísá a při známé netrpělivosti prezidentů dochází i k předčasným
odchodům.
Jak těžko se muselo funkcionářům Sparty dívat do
zápisu při utkání s Plzní, když v soupisce soupeře jsou napsána jména Petržela,
Kolář, Limberský, Horváth či Rezek…
V koncepční práci a v zařazování mladíků a tím i v
získávání možného budoucího ekonomického kapitálu, jednoznačně vyhrála na
podzim Sigma.
Jména a ročníky narození hovoří jasně: Navrátil a Petr
(1990), Vašíček, Machalický a Murín (1991), Přikryl (1992) či Kalas (1993).
V lize se na podzim potvrdil trend posledních let.
Tabulka se rozlomila na mužstva s šancí na pohárové umístění a ostatní. Letos
se z té první kategorie díky vnitřním problémům vyřadily Slavia a Ostrava, ale
jinak je až po sedmé místo pořadí adekvátní ambicím a kvalitě mužstev.
Druhá polovina ročníku by nemusela být nudná, snad až
na boj o titul, kde Plzeň má rekordní a luxusní náskok. Vyrovnaný boj o záchranu
však minimálně osmi prezidentům nedopřeje přes zimu klidný spánek. A těmto
funkcionářům ani klidný spánek nedoporučuji.
Postřeh týdne
Kdybych byl Žilinčan, co odjel v září na pustý ostrov
a neměl spojení se světem, musel bych si po návratu a přečtení novin myslet, že
svět je vzhůru nohama.
Tolik gejzírů štěstí, nadšení a euforie, které
provázely postup „Hapalových hochů“ do bájné Champions League, a tolik skepse,
marnosti a kritiky po ostudné prohře s Olympique Marseille 0:7. To není
normální.
Vždyť musí přece existovat reálný pohled na věc,
vědomí možností i vlastního postavení a zejména správného vyhodnocení pro další
postup.
Nebo už všichni zapomněli na propadák Slavie na
Arsenalu 0:7?
Mám vlastní opačnou zkušenost, která mně zas a zas
otvírá dveře při setkání s tureckými fandy. Výhra Sigmy 7:1 s Fenerbahce
Istanbul a následné odvolání prezidenta klubu s 25 miliony fanoušků, to byl v
roce 1993 také zážitek.
Ale jen zážitek, který nemění podstatu. Na tom
výsledku se nestavěl svět ani postavení „Fener“.
Stejně tak by ani po tom žilinském neměly prohry a
vyřazení přinést zásadní změny koncepce v klubu. Vždyť i Sigma dostala v
Marseille výprask 4:0.
Tak jak říká pan farář v kostele. Pozdravte se
pozdravením pokoje. Poděkujte za zkušenost a zážitky, které v této úrovni
přichází jednou za život a při uvědomění si vlastních možností pracujte v klidu
a s důvěrou dál.
Západní kluby při jejich možnostech nikdy nedohoníme a
nahodilým úspěchem si nestavme vysoko laťku. Už jen proto, že bychom ji dost
možná nikdy nepřeskočili…
Jiří Kubíček