Top 10 šoků starého pána

Překvapivá taktická varianta, nominace přehlíženého hráče, šokující mediální vystoupení. Karel Brückner byl během svého angažmá u národního týmu Česka samé překvapení. „Ale on byl takový pořád. Už když nastoupil v Olomouci, šli jsme za ním, jestli by neměl hrát nějaký hráč. A on udělal přesný opak,“ usmívá se olomoucký ředitel Jiří Kubíček, který deset nejnečekanějších tahů bělovlasého velmistra okomentoval.

1. RAKOUSKÁ MISE

Po zpackaném mistrovství Evropy se málem zapřísahal, že svou trenérskou kariéru ukončí. „Chci okusit nesnesitelnou lehkost bytí,“ prohlašoval odstupující trenér české reprezentace přesvědčivě. Jenže pevné předsevzetí užívat si klidnou penzi mu moc dlouho nevydrželo. Vlastně jen necelých šest týdnů. Na konci července oznámil rakouský svaz, že se Karel Brückner stává hlavním koučem tamního národního týmu. „Rozhodl velký zájem rakouské strany a nakonec i to, že nechci zestárnout. Chci zůstat u fotbalu,“ usmíval se.

KUBÍČEK: To vyplývá z toho, že Karel už mně řekl, že nechce končit u repezentace potupnou porážkou s Tureckem. Je obrovská chyba našich funkcionářů, že mu nenabídli další angažmá, podle mě už na EURO věděl, že by ho vzal. Ale o tom, že jedná s Rakouskem, jsem nevěděl. Byl jsem jen přesvědčený o tom, že nebude dělat pro Radu. To by neudělal, na to je moc velký.

2. PRAVÝ OBRÁNCE POBORSKÝ

Byl to jeden z nejkrásnějších zápasů v dějinách evropských šampionátů. A taky ukázkový souboj dvou trenérů. Zatímco Dick Advocaat se za stavu 2:1 soustředil na obranu a po necelé hodině stáhl ze hřiště svého nejnebezpečnějšího hráče Arjena Robbena, Karel Brückner rozehrál ofenzivní koncert – ve smršti střídání se z Tomáše Rosického stal defenzivní záložník a z Karla Poborského dokonce pravý bek. „Trenér nám najednou začal vyhánět obránce a defenzivní záložníky a šlehal tam další útočníky. Bylo to náročné,“ odfoukl si po utkání kapitán Pavel Nedvěd.

KUBÍČEK: Brückner nemá nikoho tak přečteného jako Holanďany. Jejich první kvalifikační zápas na EURO 2004 proti Rakousku jsem mu nahrával z rakouské i holandské televize, z obou stran. On to studoval čtyřicet padesát hodin, potom měl všude po kanceláři rozvěšené detailní výkresy. V tomhle zápase věděl, co dělá. Nemuselo to vyjít, ale Holanďany to překvapilo.

3. KAUZA KOUBA

Nominace na olympiádu do Sydney musí Karla Brücknera strašit dodnes. Kluby se bouřily, nechtěly svoje opory uvolnit, navíc se trenér dopustil strašného diplomatického faux-pas. Jako jediného hráče staršího třiadvaceti let nominoval gólmana Petra Koubu, který tehdy seděl na lavičce v La Coruni. Těsně před turnajem ho však z nominace vyškrtl – a neoznámil mu to. Šokovaný brankář se to pak dozvěděl až z telefonického rozhovoru s redaktorem Mladé fronty DNES. „Já nejedu? Co je to za nesmysl? Blbej žert?“ reagoval. „Vím, že se mi to bude vyčítat. Ale já chtěl nakonec kluky, kteří se o olympiádu zasloužili. Proto jsem vzal Drobného z Budějovic, kterého mi bylo líto, že by nejel,“ vysvětloval kouč.

KUBÍČEK: U toho jsem byl, řešil jsem to s Karlem ve své kanceláři. Šlo ještě o Verbíře a Kuchaře, ale jen Kouba se pak medializoval. Karel mi říkal: Víš, Juro, já se bojím, abych nezničil toho vítězného ducha z Bratislavy. Tak nevzal ani jednoho. A to, že Koubovi nezavolal, je typické. Karel nikdy neřešil problémy, i v Olomouci to nechával na asistentech.

4. OZNÁMENÍ KONCE

Nebyla to mimořádná tisková konference ani zvláštní prohlášení. „Ale jo. Třicet čtyři roků trénování je třicet čtyři roků. To už stačí,“ odpověděl Karel Brückner na běžné nominační tiskovce před přátelským zápasem s Dánskem na dotaz zahraničního novináře, zda má jasno o své budoucnosti po mistrovství Evropy. Mezi řečí, jakoby mimochodem, oznámil konec své trenérské kariéry. „Můj organismus si zkrátka musí zvykat žít trochu jinak,“ krčil rameny, když se ho překvapení novináři ptali, zda bez trénování vydrží.

KUBÍČEK: To byla reakce na Košťála, který prohlásil, že Karlovi po EURO nabídne novou smlouvu, pokud skončí do třetího místa. Jenže on mu nesahá ani po kotníky a to Karel ví. Proto ve vhodný okamžik radši oznámil konec. A udělal to dobře – skromně, mimochodem, protože věděl, že nemůže jít s Košťálem do války.

5. SCHŮZKA S ŘEPKOU

Zdálo se, že kontroverzní stoper je pro reprezentaci zavrženým mužem. Svými výroky na adresu vedení svazu po nepovedené baráži o postup na mistrovství světa 2002 proti sobě popudil bossy českého fotbalu a stal se nežádoucí osobou. Přesto Karel Brückner překvapil tím, že se jen několik měsíců po EURO 2004 s vyhlášeným bouřlivákem sešel a slíbil mu, že má dveře do reprezentace otevřené. „Mluvili jsme spolu asi hodinu. Především o tom, co hraje ve West Hamu. Už když jsem reprezentaci přebíral, byl Řepka mezi prvními, s nimiž jsem hovořil. Pak došlo ke známým událostem a jeho výrokům a vše se změnilo. Jestliže po této stránce je všechno v pořádku, nic nebrání tomu, aby byl povolán,“ prohlásil trenér, který však rebela do národního týmu nikdy nepozval. I proto ho Řepka později označil za lháře.

KUBÍČEK: K Řepkovi se vůbec nechci vyjadřovat. Kdyby nebyl tak chráněný, už by tady dávno nehrál fotbal. Karel si s ním podle mě dal schůzku, aby měl alibi, že ho úplně nezatratil. A když pak prohlásil, že má otevřené dveře, a přesto ho nepovolal, byla to diplomatická hra. Šel cestou nejmenšího odporu.

6. SÁZKA NA HÜBSCHMANA

Někdejší opora Sparty a jedenadvacítky se v seniorské reprezentaci nikdy pořádně neprosadila. Karel Brückner využíval Tomáše Hübschmana jako defenzivního záložníka, protože mu připadal jako stoper moc malý. Na nezvyklém postu se však zadák Šachtaru Doněck nedokázal přes Tomáše Galáska či Jana Poláka protlačit do sestavy. O to víc překvapilo, když na něj najednou kouč ukázal před kvalifikačním utkáním MS 2006 s Makedonií, aby hrál Hübschman jediného stopera ve tříčlenné obraně. A vedl si dobře. „Jsem rád, že nastoupil po dvou letech čekání a odvedl výborný výkon,“ pochválil ho trenér.

KUBÍČEK: To není překvapení. Karel nic nezkoušel, Hübschman mu nejspíš prostě vyšel, že mu splní roli, kterou od něj potřeboval. Na jiná utkání mu prostě tak užitečný nebyl, tak ho tam nedal. Karel je konzerva, než se odhodlá k novému řešení, ještě šestkrát zkusí to staré, aby se ukázalo, že to tak opravdu nejde.

7. SLOŽENÉ ZBRANĚ

V prvním zápase na evropském šampionátu prokázal svou pověst bělovlasého čaroděje – poslal na trávník Václava Svěrkoše a ten po čtvrthodině zasadil Švýcarům rozhodující úder. Proti Portugalcům však Karel Brückner opět překvapil, tentokrát nemile. Místo nenahraditelného Jana Kollera poslal na trávník dlouhodobě se trápícího Milana Baroše, Svěrkoš proseděl celé utkání na lavičce. Tím tahem kouč překvapil i soupeře. „Počítali jsme s tím, že budeme hrát proti Kollerovi, připravovali jsme se na něj,“ přiznal Luiz Felipe Scolari. Hned ve čtvrtfinále proti Německu přitom Portugalci ukázali, že ve vzduchu jsou nejzranitelnější.

KUBÍČEK: Seděl jsem na tom zápase vedle jedné Portugalky, hned jsem jí říkal, že prohrajeme o dva góly. Proč nehrál Koller, to vysvětlí jen Karel. Asi se bál, že jejich obránce nikdo nepředběhne, neuvědomil si to, co pak Němci, že jsou Portugalci zranitelní ze vzduchu. Ale neprohráli jsme proto, že nehrál Koller. Spíš kvůli tomu, že oni měli Ronalda a Deka.

8. BAROKNÍ ROZEHNAL

Jen málokdy se Karel Brückner nechal přesvědčit, aby po zápase hodnotil individuální výkony hráčů. Když se mu však něco nelíbilo, opřel se do svých svěřenců překvapivě ostře. Před EURO 2004 kritizoval výkony Reného Bolfa, po zápase s Nizozemskem na šampionátu označil výkon Zdeňka Grygery za trapný. Do historie však vešla jeho hláška na adresu Davida Rozehnala po vítězství v kvalifikaci MS 2006 nad Arménií. Tehdy prohlásil, že stoper předváděl fotbalové baroko. „Jsem pořád barokní umělec. Byl jsem první, nikdo mi to neodpáře,“ smál se později obránce.

KUBÍČEK: Rozehnal je z hlediska kvality půl třídy až třídu za Ujfalušim. V Olomouci dostal šanci, když ho doporučil Olda Machala. Pak makal, nebouřil se, nechlastal, a tak ostatní dohnal. Ale Brückner nesnáší, když ho hráči zklamou průměrností. Na veřejnosti pak nechce vypadat, že je neuměl připravit, tak vyprskne.

9. NESCHOPNOST AKCE

Na EURO 2004 působil český tým jako zjevení – uchvacoval jiskřivým ofenzivním fotbalem, a když se zápas nevyvíjel dobře, Karel Brückner vytáhl z rukávu žolíka, kterým přebil všechny trumfy soupeře. Jenže v semifinále jako by mu došly karty. Ačkoli se Marek Heinz, osvědčená tajná zbraň, rozcvičoval už od začátku druhého poločasu, trenér za celý zápas využil jen jedno střídání. A ještě ke všemu nucené, když musel ze hřiště stáhnout zraněného Pavla Nedvěda. Řekové pak v prodloužení zasadili týmu smrtící úder. „Pořád jsem zvažoval, že budu střídat – ale nebylo koho,“ krčil rameny kouč. Jeho nečinnost vyvolala i spekulace o srdeční slabosti.

KUBÍČEK: Karel si po tom zápase s Holandskem byl jistý, že už ho nic nezaskočí, a v tom udělal chybu. Bylo to jako v napoleonských bitvách, kdyby generál zapomněl poslat rezervní pravé křídlo. Karel ví, že to byla chyba, ale nikdy to nepřizná. Báthoryová taky nepřiznala, že vraždila mladé dámy, a teď máme příběh o jiné Čachtické paní.

10. (NE)STANDARDNÍ SITUACE

Pověst mistra standardních situací získal Karel Brückner už dávno – o kulišárnách, které prováděli soupeřům jeho svěřenci v Sigmě Olomouc, kolují legendy. I později v reprezentaci se našly okamžiky, kdy dokázal soupeře zaskočit chytře provedenou variantou přímého kopu. Geniálně se to povedlo třeba v kvalifikačním zápase EURO 2008 na Slovensku, kde míč z pětadvaceti metrů putoval po ose Tomáš Rosický – Libor Sionko – Jan Koller až do brány Kamila Čontofalského. „Někdy je z takové vzdálenosti těžší skórovat přímou střelou než rozehrávkou,“ usmíval se prostřední článek chytrého signálu.

KUBÍČEK: Někdy v roce 1985 jsme hráli na Interu Bratislava a před zápasem jsme nacvičovali standardku na jedno použití. Ta se nedá opakovat, protože už je pak prokouknutá. Je to jako toaleťák nebo plínky. A Karel je v tom mistr. V jedné sezoně jsme v Olomouci dali čtyřicet dva gólů, z toho dvaadvacet ze standardek.