Deník JK

Podmanivá melodie a nostalgický text. To je píseň Time To Say Goodbye nacházející posluchače mezi všemi věkovými generacemi. Emoce v ní ukryté se ještě umocňují v jejím interpretovi. Zpívá ji nevidomý Andrea Bocelli. Mottem textu je loučení a to je vždy smutné - čas říci sbohem. Poslouchám tuto píseň při psaní komentáře.

Deník Jiřího Kubíčka, vyšlo v tisku ve středu 2. února

Jako by obsah knihy spisovatele Benjamina Kurase (olomouckého anglistika, který emigroval v roce 1968 z Olomouce do Anglie) Češi na vlásku (mistrně napsaná příručka národního přežívání) vystihl i stav zmítající olomouckým hokejem. Proto ten titulek.

Deník Jiřího Kubíčka, vyšlo v tisku ve středu 26. ledna

Boj o Sazku a ČSTV vrcholí aneb co je třeba vědět než zhasnou v tělocvičnách

V listopadu 2010 se problém financování sportu objevil v mém komentáři poprvé. Zasloužili se o něj svým prohlášením o velkých klucích a jejich platech ministři Dobeš a Kalousek. A pak to všechno vzalo rychlý spád. Rozpoutala se válka „chudých“ i bohatých miliardářů o Sazku.

Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 19. ledna

Staré přísloví praví: „Lepší je být králem v malém království než podkoním ve velkém.“ Je věcí každého fotbalového funkcionáře, na co se cítí, na co si věří. Fotbalová politika je shodná s tou obecnou. Před volbou parlamentní nebo komunální mají všichni plná ústa vzletných myšlenek a programů, bez ohledu na skutečné úmysly, a řídí se heslem „slibem nezarmoutíš“. Pochopitelně. Jen politický sebevrah by odkryl pravý úmysl – chci to nejlepší pro sebe a své

partajníky…

Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 12. ledna 2011

Co je doma, to se počítá, pánové. Jakoby název, dnes již kultovního českého filmu z roku 1980, byl aktuální pro téma komentáře.

Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 7. ledna 2011

Vstoupili jsme do nového roku. Chci popřát lidem blízkým, kolegům, známým, prostě všem, se kterými budu i v tomto roce prožívat dobré i zlé. Dovolte, abych také popřál čtenářům Olomouckého deníku a věnoval Vám dnešní úvahu.

Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 29. prosince 2010

V době vánočních svátků jsem s velkou chutí přečetl článek Petra Nárožného – Věštec aneb Evropa nám pomalu umírá a knihu Jaroslava Kmenty – Svědek na zabití, ukazující na hrůznost stavu nevyšetřených kauz a vražd z posledních let.

Od úsvitu dějin lidstvo pociťovalo všeobecný stesk a nostalgii za něčím, co je hluboce ukryto v každém z nás – za naší skutečnou totožností, pravým původem, místem narození i raného dětství.

Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 15. prosince 2010

Evropská fotbalová unie UEFA, mocná fotbalová organizace, si v uplynulém týdnu dala dostaveníčko v předvánoční Praze. Na kongresu 54 členských států, kde každý z nich má jeden hlas, se řešily zásadní postupy v řízení evropského fotbalu a jeho soutěží. Ty soutěže, do kterých se kvalifikují nejlepší kluby jednotlivých zemí, mají obrovskou tržní hodnotu a dnes již prakticky není jediného dne, kdy by TV stanice nevysílaly fotbal live.

Čas neúprosně běží, blíží se Vánoce, vzdalují se fotbalové vzpomínky na mistrovství světa v JAR, přibližuje se evropský šampionát v Polsku a na Ukrajině.

A je tu advent. Brána k nejhezčímu svátečnímu období, které přináší nejen dárky, ale s blížícím se koncem roku i hodnocení a vzpomínky.

Politika je mocná čarodějka. Během okamžiku volebního klání nebo koaliční dohody dovede přeměnit oranžové představy ve vyhlídku šedou a zamračenou.

Ani se nechce věřit, že poslední „májově teplé“ listopadové dny mohou mít časovou shodu se dny stejného listopadového období, kdy mrzlo, až praštělo, a klíče přimrzaly k „holým rukám“.

Prezident. Výjimečné slovo, výjimečný post. A co na tom, že si tak dnes nechá říkat i mnoho předsedů klubů okresního přeboru.Čím větší lán, tím větší pán a chyby mocných jsou vidět o to víc.