S Vlastimilem
Košťálem a Jaroslavem Vackem, s nimiž v dobách svého
místopředsednictví sváděl těžké boje, by si prý dnes klidně zašel na pivo. O
lidech, kteří se pohybují v dnešním fotbale, říká, že se nedá dopředu
odhadnout, kdo koho kdy zradí. A Ivana Horníka by coby majitel klubu určitě
zaměstnal.
Co říkáte tomu, že v žebříčku nejmocnějších lidí v českém
fotbale, jak jej sestavil deník Sport, figurujete na 47. místě?
„Co?
Já, který jsem odešel ze všech funkcí, jsem tam dál?“
Do padesátky nejmocnějších vás nominovaly zejména informace, jimiž díky
dlouholetému působení v nejvyšších funkcích disponujete. Jste tím ostatně
proslulý...
„Aha?
A teď jak na to pohlížet, že? Jestli je to morální, nebo nemorální. To je
podobné jako s tím panem Michálkem, co upozornil na tu korupci na
ministerstvu. Kraus z něj ve svém pořadu dělá hrdinu, premiér a někteří další
lidé z něj dělají ničemu. A je na každém, na kterou stranu se přikloní.“
Pro vás je pan Michálek nejspíš hrdinou, že?
„Jistě.
A pokud jde o mě, jsem dnes asi jediným funkcionářem, který vlastní všechny
zápisy z jednání výkonného výboru z roku 1993. Takže se mi sem tam
stane, že mi někdo z bývalých kolegů zavolá a řekne, hele, potřeboval bych
něco ze zápisu z toho a toho měsíce roku 2006. A já řeknu ano, on přijede
a dostane, co potřebuje. Informace vás posilují, přičemž zůstáváte čistý.
Ačkoliv je to skoro nemožné, povedlo se mi bez krytí velkým klubem nebo bossem,
ustát všechny problémy, které na mě mířily. V roce 1995 kauza rozhodčích,
2004 úplatky rozhodčím, 2009 problémy kolem Sigmy Olomouc a mého odchodu
z výkonného výboru. Takže si někdo musí položit otázku: je ten Kubíček tak
mocný, nebo tak čistý, že ze všeho vybruslil?“
Tedy? Mocný, nebo čistý?
„Moje
odpověď je tato: v tuto chvíli jsem velmi šťasten, že nemusím už devět měsíců pracovat
pro Sigmu a některé lidi v ní. A pro některé lidi ve svazu. Měl jsem
nejkrásnější léto za posledních dvacet pět let, klidně spím a nebojím se
otevřít žádnou obálku, která mi přijde poštou, v obavě, že tam bude
předvolání na policii.“
Zopakuji ještě jednou: Mocný, nebo čistý?
„Mocný
nejsem vůbec. Skoro třicet let jsem byl zaměstnancem, tak jsem taky odešel.
Takže si zase vyberte sám.“
Do jaké míry byl váš odchod ze Sigmy Olomouc spojen s úplatkářskou
aférou, která zhruba ve stejné době propukla?
„Asi
si všichni všimli, že jsem k těm věcem do určité doby mluvil, ale v den
mého odchodu ze Sigmy jsem mluvit přestal. Nemám k tomu co říct, pokud jde
o mou osobu, věc je uzavřena a já se k ní už nikdy nebudu vyjadřovat.“
Ptám se jen, jestli váš odchod s touto kauzou souvisí. Nebo jste se
rozhodl odejít jen kvůli neshodám s členy vedení Sigmy Olomouc?
„Řeknu
totéž. Ke kauze, která je stále otevřenou záležitostí, a to jak u policie, tak
také u disciplinární komise, se už nikdy nebudu vyjadřovat.“
Považujete svůj odchod z velkého fotbalu za definitivní? Nebo už
spřádáte plány, jak se do něj zase vrátit?
„Dokud
budou v Sigmě působit lidé, kteří se svým konáním na mém odchodu podíleli,
je můj návrat vyloučen. S nimi už nikdy nemohu pracovat. Kdybych mohl,
zůstal bych tam. Těžce se opouští něco, co tak dlouho budujete. Zvláště když je
to mužstvo, které Olomouc momentálně má, nastartované na úspěch. Což jsem řekl
už na začátku sezony, vzpomínáte si?“
Za dobu svého působení v nejvyšších svazových funkcích jste potkal
řadu mocných. Kdo je podle vás dnes nejmocnějším mužem českého fotbalu?
„Jednoznačně
Ivan Hašek.“
Mám na mysli skutečně nejmocnějšího člověka, ne muže, který zastává
nejvyšší funkci.
„Ano,
já vaší otázce rozumím. A odpovídám znovu: Ivan Hašek. Podívejte se, kolik lidí
ho má stále za spasitele. Žádnou druhou takovou personu tady nenajdete. Ve
chvíli, kdyby mělo dojít k jakémukoliv vykolejení a na valné hromadě by šel
někdo proti Ivanu Haškovi, nemá šanci. Svaz dnes potřebuje úspěch
v nároďáku a sjednocení. Nenajdete nikoho, komu by v tomto ohledu
valná hromada věřila víc než právě Haškovi. A v tom je jeho moc. Neporazila
by ho ani takové persona, jako je Hušák. Který je skvělý manažer a dokonce se
jeden čas mluvilo o tom, jestli by on nemohl dělat předsedu svazu.“
Máte Haškovi dodnes za zlé, že se také on zasadil o vaši volební prohru
a konec působení v nejvyšších svazových funkcích?
„Podívejte,
když se ptám sám sebe, proč to na poslední chvíli udělal, napadá mě jediná
odpověď. Byl jsem přece šéfem jeho moravského volebního štábu, který mu
spolupřipravoval pozici k následnému zvolení do funkce. A on si pak na
místo moravského místopředsedy vybral místo mě Kučeru. Odpověď, proč to udělal,
mám tedy jen jednu. Já jsem ve fotbale čistý a neohebný. A hlásal bych i nadále
myšlenky, které jsem hlásal celé čtyři roky. Proto mě tam nechtěli.“
Nakonec jste loni nevydržel ani ve svazové legislativní radě, také vás
tam nechtěl Hašek, že?
„To
se stalo proto, že Hašek není schopen čelit obrovské síle, kterou dnes mají
hráčští manažeři. To je obrovský problém dnešního fotbalu. Pochopil jsem to loni,
když jsem připravil směrnici, která
zásadně upravovala práva hráčských manažerů vůči svým hráčům. Tak aby se hráči
nestávali nevolníky svých agentů. Všechny ostatní směrnice, které jsem
spolupřipravoval, byly přijaty. Až na tu, o níž mluvím. A tím manažeři
zvítězili nad Haškem. Pak jsem se dověděl, že mu řekli: Jestli prý bude Kubíček
dělat předsedu legislativní rady a jestli budeme muset přijmout tuto směrnici,
my ti nedáme hráče do nároďáku. A v důsledku toho jsem pak musel o pár
týdnů později legislativní radu opustit.“
Co
říkáte tezi, podle níž za časů Košťála a Vacka sice nebylo vše zcela košér, ale
svaz fungoval a byl řízen, zatímco dnes se věci sice možná poněkud
zprůhlednily, ale svaz je nefunkční?
„V
Praze už prý dali Haškovi přezdívku „Prezident Obava“. Ne Obama, ale Obava. Ale
odpovím vám na tu otázku trochu jinak. Když jsem na výkonných výborech sedával
s Vackem a Košťálem a prosazovali jsme každý svou vizi, jak řídit fotbal,
své soupeře jsem viděl před sebou. Znal jsem je, věděl jsem, co si myslí a za
čím jdou. A byl jsem schopen se na to připravit a tomu čelit. Když vidíte
nebezpečí, můžete mu čelit a jste-li šikovný, dokážete ho i přemoct.
V případě týmu, který šel za Haškem, jsem já zradu netušil. Tak jako
v roce 1306 netušil Václav III., když bral v Olomouci za kliku Dómu,
že mu vrazí kudlu do zad. Dnes jsou soupeři nečitelní a nevíte, kdo se kdy
otočí proti vám. Za časů Vacka a Košťála to bylo jak v římské aréně.
Nepřítele jste viděl jasně před sebou.“
Kdybyste se s pány Košťálem nebo Vackem, s nimiž jste léta
velmi tvrdě soupeřil, potkal, podali byste si ruce?
„Určitě
ano. Musím říct, že ač jsem měl profesně odlišné názory na řízení fotbalu, než
měli oni, oba považuju za velmi schopné manažery a šíbry. A s jako
takovými bych si s nimi klidně sedl i na pivo. Pokud by si ovšem sedli oni
se mnou. To je otázka.“
Mají ještě podle vás tito dva někdejší mocní nějaký zásadní vliv na
dění v českém fotbale?
„Určitě
mají. A velký. Jarda Vacek je považován za jednoho z největších šíbrů
v oblasti televizních práv. A on se tím živí. I když nejen tím. Všiml jste
si, že se Hašek za celou volební kampaň v roce 2009 konkrétně proti
Vackovi nikdy nevymezil? I když kritizoval všechny na Strahově, Vacka konkrétně
nikdy nezmínil.“
Proč?
„Protože
bylo v jeho zájmu, aby Vacek v těch volbách neprohrál.“
A proč to bylo v jeho zájmu?
„Na
to by vám určitě odpověděli konkrétně někteří z těch lidí, kteří za Haškem
při volbě stáli. Dá se předpokládat, že Vackův vliv v oblasti obchodu
s televizními právy, se mohl někomu hodit. Že se o to zkrátka někdo chtěl
dělit. Ale to berte jako mou domněnku.“
Zajímá mě ještě jedno jméno někdejšího mocného. A tím je Ivan Horník.
Kdy jste ho naposledy viděl?
„Nedávno.
Ivana Horníka považuju za oběť doby. Dnes vím, že rok 2004 nebyl o pravdě, ale
o formě vyšetřování. Proto v českém fotbale zůstala spousta lidí se špínou
za nehtama. A odnesl to Horník, který to exemplárně odnesl a všichni se od něj
pak distancovali. Já vím, že Horník je jeden z nejefektivnějších
sportovních manažerů, který dokázal zapůsobit svými slovy na kabinu tak, aby ta
pak podala maximální výkon. To jsem na něm obdivoval. Chodil do kabiny řešit
věci osobně, já jsem se to snažil dělat taky tak. Byl to vynikající sportovní manažer,
který z hovna upletl bič. A to, že si pustil pusu na špacír, z něho
udělalo personu non grata. Takových lidí bylo ve fotbale hodně a hodně jich
v něm zůstalo.“
Jak často se vídáte?
„Jednou
dvakrát za rok. A vždycky spolu příjemně pokecáme o starých časech. Ty nové
probírat nemusíme. Ani já, ani on.“
Určitě ne? Jste přesvědčen o tom, že Ivan Horník není součástí dnešního
dění ve vrcholovém fotbale?
„Předpokládám,
že určitý vliv stále má. Ivan má tolik zkušeností a kontaktů, že pro práci
poradce třeba některého z nových majitelů klubů je úplně ideální.“
Který majitel klubu má Horníka za svého poradce?
„Nevím.
Možná že nikdo. Řeknu to jinak. Kdybych si já jako byznysmen koupil
v Praze klub, nabídl bych mu práci.“
Pravděpodobnější než hypotetické spojení Horník - Kubíček mi přijde
spíše reálné spojení Horník – Pelta...
„Nechtějte,
abych tohle nějak komentoval. Já z toho fotbalu úplně vypadl. Přednáším na
školách, píšu články do novin, jsem právním koncipientem, a to mi bere veškerý
čas. Jsem připraven se vrátit, pokud o mě někdo bude stát. Jsem čistý a o čisté
lidi by zájem být měl. V tuto chvíli není zájem, já to neřeším.“
Je pravda, že vaši političtí soupeři na vás nikdy nic nekalého nenašli.
Zcela vás minula také velká korupční aféra z roku 2004. I když se říká, že
jste dopředu věděl, že propukne...
„To
jsem neměl tušení. Přesně vám řeknu, kdy jsem se poprvé dověděl, že se něco
takového začíná dít. Jel jsem 1. května 2004 z Xaverova. Hrálo tam naše
béčko, které se zachránilo. V autě se mnou byl Gajda a volal mi Ševčík a
řekl mi: „Juro, zatkli Hastíka.“ A já začal zjišťovat, co se děje. Pak jsem jel
na chalupu, tam jsem kosil trávu a v šest jsem si pustil zprávy. Tam jsem
si poslechl, co se děje, a za půl hodiny mi volala Nova. Nechápal jsem, proč
právě mě. Večer na Nově to pak dávali a jediní dva lidé, kteří se k tomu
vyjadřovali, byli Horník a já.“
Kdy jste se vlastně poprvé dověděl, jaké odposlechy má policie
k dispozici?
„Ještě
o něco později. Jel jsem tehdy z Olomouce do Prahy a Mokrý jel naopak
z Brna do Olomouce. Na benzince u Vyškova jsme se potkali a on mi to
pošeptal do ucha. Co má policie na dva lidi k dispozici. Ty dva lidi jsem
si pak v Praze zavolal a řekl jim, co je v nahrávkách. Jedním
z nich byl Horník. Řekl jsem mu to a on mi odpověděl: „Tak to jsem teda
v p..i.“ A já mu řekl: „To seš. Jestli je to pravda.“ Ale jestli někdo říká, že jsem něco věděl
dřív, není to pravda. Až v tom květnu jsem se dozvěděl, že jsme byli
všichni od ledna monitorováni a nevěděli jsme o tom. Já ale věděl a taky jsem
to veřejně v rozhovoru pro jeden deník řekl, že my v tom nejedeme.“
Šuškalo se leccos. Třeba to, že jste měl včasné informace od Ivana
Langra, jenž z Olomouce pochází...
„Ivan
mi od roku 2007 nevzal telefon. Vždycky jsme se znali jen okrajově, já se snažil
vždycky být apolitický. Je fakt, že před volbama v roce 2005 jsme se
vídávali častěji, ale na toto téma jsem s ním nikdy neprohodil ani
slovíčko.“